Březen 2011

Popis-austrálský teriér

26. března 2011 v 11:27 | AdeŁŁ a KamiŁŁ |  Společenská plemena
Australský teriér byl používán jako lovec škodné, nyní se chová především jako společenské plemeno. Chová se téměř ve všech anglicky mluvících zemích, nejhojnější je ale v Austrálii, kde toto plemeno vzniklo, a na blízkém Novém Zélandu.Předci tohoto teriéra přišli do Austrálie s Brity.

Má malé tmavě hnědé oči, dlouhou plochou lebku. Jeho morda je pevná a trochu špičatá. Tlapky australského teriéra jsou pevné a povětšinou mají černé drápky. Tělo je k poměru s výškou abnormálně dlouhé. Má velmi tenké, rovné nohy. Srst je tvrdá, s krátkou měkkou podsadou, s výjimkou nohou a tlamičky velmi dlouhá.

Má dobré předpoklady žít ve městě a být dobrým společníkem především pro starší lidi. Dožívá se až 14 let. I přes svou velikost je velmi dobrým hlídačem. Nevyhledává střety s jinými psy, rozhodně ale není kamarád s kočkami. Vzhledem ke svému australskému původu dobře snáší vysoké teploty. Nepotřebuje pečovat o srst, může žít trvale venku, není však snadno cvičitelný.






Kokršpaněl fotky

22. března 2011 v 18:21 | AdeŁŁ a KamiŁŁa |  Retrívři, slídiči a vodní psi











Diplomy

22. března 2011 v 17:48 | AdeŁŁ a KamiŁŁa |  Diplomy

Popis-aljašský malamut

21. března 2011 v 15:17 | AdeŁŁ a KamiŁŁa |  Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Povaha plemene
Malamut je společenský, přátelský, dobrosrdečný a laskavý pes. Je velmi hravý a v dospělosti důstojný. Dokáže být také poměrně tvrdohlavý. Je to krásný pes, který je věrný svému majiteli. Snáší se dobře s dětmi. Vyznačuje se svou odolností a spolehlivostí. Je to pes jednoho pána. Od mládí je dobré ho navykat na kontakt s jinými psy, je totiž dominantní a může vyvolávat rvačky.

Popis aljašského malamuta

Výška psa v kohoutku je 63 cm, u fen je to 58 cm. Váha psů se pohybuje od 39 do 40 kg, u fen 30 až 34 kg. Srst má malamut středně dlouhou a hustou a ta ho ochraňuje v jakémkoliv počasí. Tento pes má silnou kostru s mohutnou skladbou svalstva. Jeho tělo je prodloužené, má silný krk, hlubokou hruď a rovná záda. Končetiny jsou silné a pevné. Hlava široká, velká, čumák protažený a objemný. Oči malamuta jsou tmavé, mandlového tvaru. Uši má stojaté, trojúhelníkové. Čenich je většinou černý. Ocas je položený vysoko a v klidovém stavu se otáčí se na záda. Barva srsti je našedlá až do barvy černé, někdy může být zlatavá až hnědá. Břicho a spodní část končetin jsou bílé. Pro souvislé zabarvení je povolena pouze bílá barva. Průměrný věk malamuta je 13 let.




Akita-inu fotky

21. března 2011 v 14:41 | AdeŁŁ a KamiŁŁa |  Špicové a primitivní plemena










Popis-zlatý retrívr

21. března 2011 v 10:47 | AdeŁŁ a KamiŁŁ |  Retrívři, slídiči a vodní psi
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Golden Retriever; čes.: Zlatý retrívr
PŮVOD:
Zlatý retrívr je plemenem, které pochází z velké Británie. Vyšlechtěn byl kolem 19. století, a to především k aportování vodního ptactva. Má tedy jemný stisk a jen vzácně vás poraní či kousne. Byl vyvinut v několika liniích pro různé účely, například pro hlídání, dále také pro polní závody loveckých psů, ale ponejvíce pak pro život v rodinách a výstavy. Díky velké oblíbenosti a nerozumnému křížení se u nich dnes objevují dědičné vady, např. oční problémy, alergie kůže a netrpělivá kousavost.
POPIS:
Zlatý retrívr je souměrný, vyvážený, aktivní, silný a iniciativní pes, s laskavým hlasem.
Hlavu má přirozeně vyváženou. Lebku širokou a bez hrubosti, na krk dobře posazenou. Stop má dobře definovaný. Nos má nejlépe černý. Čenich je silný, široký a hluboký. Délka jeho přední části se přibližně rovná délce od stopu k týlu. Oči má tmavě hnědé, dobře posazené, s tmavými očními linkami. Uši má mírné velikosti, posazené přibližně do úrovně očí. Krk je dobré délky, čistý a svalnatý. Tělo je celkově vyvážené. Hruď i žebra má hluboké. Ocas má posazený v úrovni zádi, dosahuje ke kolenům, na konci je bez zatočení. Ramena má dlouhé a dobře položené, lokty dobře přiléhající. Zadeček je silný a svalnatý. Tlapky okrouhlé a jakoby kočičí. Chůzi i pohyb má silné a s dobrým pohonem, kráčí dlouhými a lehkými kroky.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 56 až 61 cm.
Fena má v kohoutku 51 až 56 cm.
VÁHA:
Zlatý retrívr váží v rozmezí 27 až 36 kg. (Standard FCI hmotnost plemene neuvádí).
SRST:
Zlatý retrívr má srst zvlněnou nebo dobře zpeřenou, s hustým, vodě odolným podsrstím. Zbarvení je v jakémkoliv odstínu zlaté nebo krémové, ne však červené nebo mahagonové. Několik bílých chlupů pouze na hrudi je povoleno.
CHARAKTER:
Zlatý retrívr je poslušný a inteligentní pes, kterému je dána přirozená schopnost pracovat. Je laskavý, přátelský, důvěřivý i sebejistý. Zároveň však také citlivý, ostražitý a snadno cvičitelný. Velice trpělivý je také k dětem. Bývá velmi atraktivním a přitažlivým společníkem.
PÉČE:
Zlatý retrívr potřebuje zajistit dostatek pohybu a dlouhých procházek. Pravidelnou péči vyžaduje také jeho srst, kterou byste měli, alespoň 2 krát týdně kartáčovat, nejméně jednou ročně trimovat a občas zastřihávat mezi prsty na tlapkách. Nezapomínejte mu také kontrolovat ouška a čistit zvukovod. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Zlatý retrívr se průměrně dožívá 13 až 15 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Aportér zvěře a přinašeč ptactva.
VYUŽITÍ DNES:
Polní závodník, hlídač, vodič, záchranářský pes a společník.

Popis-maltezáček

17. března 2011 v 14:39 | AdeŁŁ a KamiŁŁ |  Společenská plemena
POPIS:
Maltézáček (Maltézský psík) je pokrytý velice dlouhou, bílou srstí a je charakteristický svým krásným, hrdým a noblesním držením hlavy. Je přízemní, podlouhlé, avšak přiměřené postavy, obdélníkového rámce, s rovným hřbetem, prostorným, k loktům dosahujícím hrudníkem a dobře vyvinutým hrudním košem. Hlavu má širokou, přiměřeně dlouhou, bohatě osrstěnou, s čenichem tvořícím třetinu celkové délky hlavy a výrazným stopem. Lebka je na horní části plochá a mírně delší než čenich. Přechod od čela k čumáku jako by ho dělil na dvě různé části. Nosní hřbet má rovný, při pohledu z boku vertikální, s bohatým vousem. Čenich je plný, s otevřeným chřípím, kulatý a naprosto černý. Délka čenichu je v poměru 4:11 k délce hlavy. Oči má otevřené, tmavé a zakulacené, s těsně přiléhajícími víčky, a s živým a pozorným výrazem. Jsou větší, než by se očekávalo, a neměly by být zasazeny příliš hluboko. Uši mají trojúhelníkový tvar, jsou vysoko posazené, ploše přiléhají k hlavě, a jsou porostlé dlouhou srstí. Krk je nesený vzhůru a dlouhý jako polovina jeho výšky v kohoutku. Končetiny má rovné, spíše kratší. Ocas je vysoko posazený, u kořene silný, ke konci se zjemňuje. Délka těla o 38 % převyšuje jeho výšku v kohoutku. Délka hlavy je v poměru 6:11 k jeho výšce v kohoutku. Jeho chůze a pohyb jsou lehké, volné, s krátkými a velmi rychlými kroky v klusu.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 21 až 25 cm.
Fena má v kohoutku 20 až 23 cm.
VÁHA:
Maltézáček váží v rozmezí 3 až 4 kg.
PÉČE:
Maltézáček má srst, která je velmi náročná na péči, avšak nelíná. Je nezbytné ji denně opatrně pročesávat a kartáčovat, na hřebenu se nám odumřelé chlupy zachytí, a také pravidelně mýt. V místech očních koutků často vyrůstají chloupky, které oko dráždí a vytvářejí nehezké stopy po slzách, proto je lepší tyto chloupky pravidelně odstraňovat. Maltézáček se hodí výhradně pro držení



Popis-dalmatin

16. března 2011 v 13:46 | AdeŁŁa KamiŁŁ |  Honiči, bazváři a příbuzná plemena
Díky jeho nápadnému zbarvení patří Dalmatin mezi známá plemena. Již v minulosti byl velice ceněn díky jeho atraktivnímu vzhledu. Dnes je oblíbeným nejen pro svoji krásu, ale i pro svou inteligenci, bystrost, věrnost a milou povahu.

Ten kdo má zájem si pořídit Dalmatina by se měl obrátit na seriozního chovatele. Dalmatin není pes pro každého - především kvůli jeho speciálním nárokům typickým pro toto plemeno, a tak ne každý je schopen tomuto plemeni dopřát vše co potřebuje a rozvíjet v něm jeho typický charakter, pro který je vyhledáván.
Dalmatini patří k větším plemenům. Dospělý jedinec vyrůstá do výšky okolo 61cm v kohoutku a může vážit i 35kg. Fenky jsou o trochu menší nežli samci. Dalmatini jsou velice aktivními psi s obrovským množstvím energie, což nemusí každé rodině vyhovovat. Na druhou stranu se také velice dobře ovladatelní, protože se snadno cvičí. I když děti opravdu miluje, není vhodný jako společník k malým dětem a to kvůli jeho velkosti a aktivitě. Dalmatini se v plné síle dožívají 10-12let, ale nejsou výjimkou i jedinci starší.

A jak má vlastně správný Dalmatin vypadat? Potřebné informace získáme přečtením standardu plemene. Ten představuje popis ideálního jedince. Charakteristické pro Dalmatina je především jeho nápadné zbarvení. Černé nebo hnědé (játrové, čokoládové) tečkování rozprostřené na čistě bílém kožichu. Štěňata dalmatinů se rodí čistě bílá. Tečky je možné pozorovat pouze na kůží která je pokryta čistě bílou srstí. V rozmezí 10-14 dní se pomalinku začíná zbarvovat i srst a tedy je možné pozorovat první tečky. Pokud se narodí štěně s nápadně velkou skvrnou tzv. plotnou, je takové štěně považováno za nestandardní a nemůže se používat k chovu. Také se mohou narodit štěňata s jiným zbarvením teček nebo očí než je požadováno standardem a takový jedinci se dále do chovu nezařazují. Každopádně jsou stejné skvělými společníky pro lidí kteří se výstavami a chovem zabývat nebudou a hledají jen společníka do života.


Zkusíš správně odpovědět?

16. března 2011 v 13:18 | AdeŁŁ a KamiŁŁ |  Otázečky
Poznáš co je tohle za plemeno? Piš do komentů.

Popis-německý špic

16. března 2011 v 13:11 | AdeŁŁ a KamiŁŁ |  Špicové a primitivní plemena
Popis-německý špic

Německý špic je nejstarší psí plemeno ve střední Evropě, jeho předkem je pes rašelinný (Canis familiaris palustris Ruthimeyer) z doby kamenné a pozdější špic kolových staveb, z něhož se vyvinula řada dalších plemen. Hlídací a společenský pes, živý, stále ostražitý, hravý, mimořádně učenlivý a tudíž lehce vychovatelný. Nedůvěřivost k cizím lidem a absence loveckého pudu ho činí ideálním hlídačem pro dům a dvůr. Špic má bezvadnou povahu, je to pes-smíšek. Hodí se na jakýkoliv sport či kynologickou disciplínu. I ti nejmenší - trpasličí špicové, vyhrávají závody agility či se věnují klasickému výcviku popřípadě dogdancing. Větší velikostní rázy špiců se věnují také záchranařině či coursingu; ve všech těchto disciplínách jsou špicové velice úspěšní. Špic je ovšem plemenem, který ke svému spokojenému životu nutně nepotřebuje ani jednu z těchto věcí. Nejraději dělá to, co jeho pán, takže špic může být i "jen" společníkem v běžném životě, který bude nesmírně vděčný pouze za to, že je se svým člověkem a smí ho dělat šťastným.

Nejnápadnější na špicech je krásná, bohatá srst - dlouhé, rovné, odstávající pesíky a krátká, hustá, vatovitá podsada, díky které srst odstává od těla. Hlava, uši, přední strana hrudních i pánevních končetin a tlapky jsou osrstěny krátce a hustě (sametově), zbytek těla je porostlý dlouhou a bohatou srstí, zadní končetiny jsou bohatě obrostlé "kalhotkami". Kolem krku je mohutný límec, bujně osrstěný zatočený ocas je nesený nad hřbetem. Hlava podobná liščí, se malýma špičatýma dopředu otočenýma ušima a bystrýma očima. Poměr kohoutkové výšky k délce psa má být 1:1.
Špic nepotřebuje střihovou úpravu a pravidelné návštěvy psích salónů. Trpasličí, malé, střední ani velké špice není třeba upravovat vůbec - stačí česat v době línání. Jiná situace je u pomeranianů, kteří již vyžadují jisté střihové úpravy a pravidelnou péči o srst.